Meduňka lékařská je krásná, aromatická bylinka, která se velmi často vyskytuje v užitkových zahradách. Spolu s heřmánkem, kopřivou a šalvějem patří k nejoblíbenějším rostlinám v lidovém léčitelství a mnozí z nás si meduňku rok co rok trhají a suší pro vlastní potřebu. Uchovávají ji pak ve sklenicích nebo v prodyšných textilních sáčcích a připravují z ní čajové odvary.
Ovšem ne každý má k dispozici zahrádku nebo alespoň balkon, aby si meduňku mohl pěstovat ve větším množství. Někteří lidé jsou závislí v tomto směru na pěstitelích, kteří sušené a s láskou pěstované bylinky dodávají na trh do obchodní sítě. Naštěstí jsou meduňkové listy dobře dostupné a meduňkový čaj si může dopřát každý. Cena těchto bylin je opravdu velmi nízká a rozhodně nenaruší váš rodinný rozpočet. Mimochodem, bavíme-li se o finančních úsporách za potraviny, je lepší důvěřovat přírodě a léčivým bylinám, nežli utrácet spoustu peněz za syntetické léčivé preparáty, a namísto velké spotřeby masa je výhodnější a také lacinější konzumovat zdraví prospěšné luštěniny.
V čem tkví prospěšnost Meduňky lékařské
Lidové léčitelství se v případě meduňky opírá o zkušenosti známé již po staletí, které popisují zklidňující vliv na nervovou soustavu. Nejčastěji se užívá před spaním a ocení ji zejména lidé, co mají potíže s usínáním nebo častým nočním probouzením. Čajový odvar si ovšem můžete dopřát kdykoli v průběhu dne, není to uspávací prostředek se silnými narkotickými a sedativními účinky, zklidnění nervové soustavy se projevuje mírnou a hlavně přirozenou formou.
Meduňkový čaj můžete naordinovat i dětem, uvádí se, že meduňka patří mezi nejlépe prozkoumané bylinky, co se týče nežádoucích či dokonce alergických reakcí. Přesto k některým z nich, zejména těm s lehkým průběhem, může dojít, zvláště pokud nedodržíte vhodné dávkování. Někteří lidé doporučují po měsíci udělat týdenní či čtrnáctidenní přestávku anebo užívat meduňku spíše příležitostně a střídat ji s jinými bylinkami.
A máte-li přece jen určité pochybnosti, můžete se poradit s vaším ošetřujícím lékařem, týká se to zejména chorob štítné žlázy, zeleného očního zákalu a při podávání léků na ředění krve, např. Warfarinu.